Čtvrteční recenze (#1): Zaklínač 3: Divoký hon

Vítejte u nové série článků, ve které vás budeme zásobovat recenzemi na kvalitní herní pecky. Až na výjimky to budou recenze pochvalné, jelikož nejsme herní server a na špatné hry nemáme čas. :-) Přesto doufáme, že už v této a v každé další recenzi najdete něco zajímavého, co vám rozšíří povědomí o hrách, které stojí za pozornost.

​

Další ze série recenzí najdete ZDE

Jako první přichází na řadu jedna z nejočekávanějších her roku 2015 a jedno z nejobletovanějších RPG všech dob, Zaklínač 3. Recenze je z PC verze, ale většina informací platí napříč platformami, a autor je fanouškem předchozích dílů a RPG obecně.

Postavy a cutscény jsou opět naprostá špička

Třetí díl RPG ságy z univerza povídek a románů polské autora Andrzeje Sapkowskiho o bělovlasém zaklínači Geraltovi staví na odkazu i přímých následcích předchozích dílů. S trochou nadsázky můžeme říct, že z druhého dílu si bere tělo, z prvního pak duši. Proč je to dobře, se dozvíte v jednotlivých úsecích recenze.

Otevřený svět tvoří zábavné kulisy

Děj hry navazuje na první a druhý díl. Geralt už získal zpět paměť, avšak jeho „domovina“, sever Kontinentu, se stala dějištěm války – dlouhé a krvavé. Navíc se stále neshledal se svou femme fatale a pronásledují ho sny o skorodceři Ciri a Divokém honu, o kterém už ví, že nejde o pouhé přízraky, které by šlo zařadit do kolonky „magická monstra“. A stejně jako druhý díl razantně mění hratelnost a prostředí, činí tak i díl třetí, který vůči svému předchůdci odhrnuje oponu a uvádí hráče do otevřeného prostředí.

Otevřený svět v Zaklínačovi funguje

Jde přitom o open-world jako vyšitý, v zásadě bez loadingů, pouze mezi geograficky vzdálenými místy se pohybuje pomocí berličky v podobě okamžitého přesunu. Jednotlivé hlavní lokace jsou obrovské, zpravidla obsahují divočinu, ještě větší divočinu, pár „dungeonů“ a lidská obydlí. V rámci nich se dá také zrychleně přesouvat, což taky často využijete, ale většinou si vystačíte se svým koněm, Klepnou. Kůň vůbec nepřekáží, velmi dobře se ovládá a kdykoliv si ho můžete přivolat jediným hvizdem. Navíc na něj můžete zavěsit vaky, čímž si zvýšíte nosnost (chvalme génia, kterého napadlo, že 2 inventáře – pro koně a Geralta, by byly fakt zbytečné).

Otevřený svět funguje, byť až na výjimky má hlavně roli kulis, které dotváří atmosféru válkou zkroušené země. Nečekejte hlubší interakci, nebo nedej bože sandbox, či nějaké emergentní situace. Ano, můžete občas vyčistit usedlost od monster, načež se do ní vrátí život včetně užitečných kupců a řemeslníků, ale to je tak vše.

Kromě questů se na herním poli setkáte také se značkou „?“, která signalizuje, že na daném místě je něco zajímavého. Nejčastěji jde o tábory zbojníků, Místa Moci (která jsou super, protože vám dávají dovednostní body zdarma), doupata monster, ukryté poklady a podobné opakující se příležitosti k prověření zaklínačských dovedností.

To nejdůležitější na konec – Geralt se naučil skákat, plnohodnotně, až to někdy hraničí s nesmělými pokusy o parkour. Společně se zploštěním herního prostředí to znamená mnohem plynulejší a zábavnější pohyb po světě. Pokud si vybavujete otravné skákání na předem určených místech ve druhém dílu, asi vám dojde, jaký pokrok to znamená. Frustrace z „dojdi pod skálu, zamiř a zmáčkni tlačítko, aby Geralt vylezl – opakuj 10x a cestou zpátky 11x“ je ta tam.

Soubojový systém konečně správně

Zatímco herní svět Zaklínače považuji za dobrý v první i třetím díle, soubojový systém má ode mě zelenou teprve napotřetí. V jedničce šlo v zásadě jen o řetězení úderů a správný výběr stylů, ve dvojce o metání kotoulů, navíc s nesmyslnou nemožností pít lektvary těsně před bojem, nebo při až při boji. Trojka upravuje soubojový systém ze dvojky, zdánlivě pouze drobně, ale výsledný efekt je překvapivě silný a posouvá tuto činnost ze „snesitelné nutnosti“ do role jedné z nejzábavnějších složek hry.

V Divokém honu lze krýt, krýt s protiútokem, útočit rychle, útočit silně, uhýbat se, sesílat znamení, střílet z kuše a kotoulovat. Kuše zní možná jako velká novinka, ale je to spíše berlička pro boj s létajícími monstry (všechno je ale lepší než harpyje ve dvojce, které po efektním slétnutí z nebe ztratily možnost volného pohybu, takže se místo letu vlastně jen vznášely nad cestami a rovnými plochami). Největší změnou je úhyb, který je mnohem dynamičtější než odkutálení se z dosahu nepřátelských mečů/drápů/chřtánů/kouzel. Souboje jsou díky tomu mnohem dynamičtější a (smysluplně) akčnější, díky tomu i zábavnější.

Se souboji úzce souvisí i možnost pít lektvary, na předposlední a nejvyšší obtížnost nepostradatelné doplňky výživy každého Geralta. Nejde jen o to, že je můžete pít kdykoliv, klidně v žáru boje. Důležité je, že každý lektvar stačí vytvořit 1x, načež se vám při meditaci automaticky ty vyplýtvané doplní za lahev tvrdého alkoholu, který vám tímto doporučujeme v hojném množství „krást“ a kupovat. Opět, z otravné alchymie lektvarů to dělá nedílnou součást hry a hlavně soubojového systému, jehož plynulost vůbec nenarušuje.

Jelikož jsou boje v Zaklínači 3 vlastně akční rubanicí, doporučujeme hrát s gamepadem.

Technická stránka hry

Grafika a atmosféra jsou vynikající. Trailerům z před dvou let se grafika nevyrovná, ale obhajoba tohoto „downgradu“ od tvůrců je pochopitelná a důležitý je výsledek. Těžko byste hledali hezčí a realističtější RPG. Optimalizace je zvládnutá velmi dobře, alespoň na PC, ale musíte si dát dobrý pozor, co a jak nastavujete. Zásadní vliv na výkon má v zásadě pouze vzdálenost pro vykreslování trávy, kytek a další zeleně, případně funkce Hairworks, která simuluje vlasy a srst lidí/zvířat/monster. Pokud máte problémy s výkonem, snižte vzdálenost foliage na Střední (Nízká je až moc velký kompromis) a vypnutí Hairworks je, alespoň než přijde optimalizace, naprostou nutností pro většinu hráčů, protože propad fps je bohužel extrémní.

Grafický styl je v podstatě totožný jako ve druhém díle, takže se opět můžete těšit na extrémně kvalitní modely postav a obličeje se slušnou mimikou, krásné efekty počasí a povedenou vegetaci.

Jak si slušný herní PC poradí se Zaklínačem "na ultra" a jak na rozumné nastavení?

Klasická esa a malý bonus navíc

Na závěr si necháváme krátké shrnutí, nebo spíše konstatování nejsilnějších stránek hry. Ty jsou stejné jako v předchozích dílech – jde o questy s dobře vymyšleným pozadím, vykreslení světa, příběh a propracované postavy. Zde se nic nezměnilo, laťka je stále proklatě vysoko a ostatní RPG na ni jen hledí z uctivé vzdálenosti. Tentokrát je navíc příběh mnohem osobnější a to Geraltovi sedí prostě nejlépe. Oním bonusem v podnadpise myslíme novou minihru, karetní hru Gwent, která je proti otravnému kostkovému pokeru v předchozích dílech zábavná sama o sobě - hned v první hospodě se dostanete k prvnímu balíčku a další karty a balíčky si můžete přikupovat a vyhrávat.

Vzhledem k tomu, že Zaklínač 3 si bere to nejlepší ze svých předchůdců a navrch napravuje jejich chyby, nemůže být výsledek jinak než naprosto pozitivní. Abychom uvedli následující hodnocení do kontextu, tak první Zaklínač by si u nás vysloužil hodnocení 9/10, zatímco Vrahové králů pouze 8/10.

HODNOCENÍ: 9,5/10