Internet věcí

V jeho hlubší podstatě můžeme internet vnímat jako spojení. Zatímco dnes si pod tímto spojením představujeme hlavně osamocené počítače schopné komunikace na mnoha úrovních a prohlížení webových stránek, v budoucnu bude síť mnohem hustší a daleko více propojení. Přimíchají se do ní totiž „věci“, tedy „všechno“. Internet věcí je internetem všeho, což bude mít ohromné následky v budoucích letech a desetiletích. Že nejde jen o výkřik do tmy je jasné již z toho, co všechno internet věcí umožní.

Dnes je IoT (Internet of Things) vnímán hlavně jako propojení doposud „hloupých“ součástí domácnosti do jednoho celku, který je naplněn čidly a který je možné z jednoho (díky internetu i vzdáleného) místa ovládat. Jenže to je pouze fragment, nebo první krok ve vytváření internetu věcí, který bude všeobsažný. S auty a centralizovanou a „chytrou“ dopravou už se experimentuje, následovat budou však celá města, která budou disponovat vnitřní komunikací (hlavně právě v oblasti dopravy, ale i reklamy a bezpečnosti,…) pro zvýšení efektivity jeho fungování.

Možnosti internetu věcí v domácnosti

Je docela možné, že z všech těch „chytrých“ věcí kolem vám jde hlava kolem. S chytrými telefony jsme se ještě snadno sžili, ale co chytré hodinky? Chytré náramky? Chytré ledničky? Chytré televize? Do jisté míry začínáme na přetechnizování kdysi jednoduchých věcí vytvářet tak trochu alergii. Jenže nástup internetu věcí nezastavíme – výrobcům se příliš tato idea zamlouvá a na volbě spotřebitele už brzy záležet nebude, jelikož každý kus domácnosti (relativně) brzo bude do této všepohlcující sítě zapojen.

To co zažíváme teď, jsou vlastně porodní bolesti internetu věcí – pokud už doma nějaký kus chytrého vybavení máte, nejspíše jde o ojedinělou záležitost, která mimo ekosystém internetu věcí působí možná jako zpestření, možná jako otrava a možná jako slepá cesta. Pravý smysl internetu věcí v domácnosti je totiž v tiché spolupráci a komplexním ovládání domácnosti.

Příklad:

Chytré žárovky se napojí na chytrou televizi přes Bluetooth – jelikož jde o LED žárovky, lze jim nastavovat teplotu světla, která ovlivňuje nejen atmosféru místnosti ale také vnímání ostatních věcí, včetně obrazu televize – díky spojení žárovek a televize se v tichosti automaticky nastaví taková teplota světla, která umožní při současném nastavení obrazu televize ideální přirozený obraz.

Čidla, spolupráce a ovladatelnost

Jednotlivé součásti internetu věcí, tedy samotné věci, pro jednoduchost zde můžeme říkat i vybavení domácnosti, jsou v první řadě vybavena prostředky pro komunikaci s ostatními věcmi v domácnosti. To vyžaduje určitý standard pro komunikaci, kterých už dnes bohužel existuje několik, protože se výrobci samozřejmě neshodli. V ideálním případě však koupíte žárovku od jednoho výrobce, televizi od druhého, žaluzie od třetí a další vybavení od mnoha dalších výrobců a tyto produkty jsou schopny spolu komunikovat. O čem si asi tak povídají? Jde o data z čidel, viz příklad výše. S těmito daty pak nějakým způsobem dále pracují, ať už podle základního nastavení, nebo podle přání uživatele. Řekněme, že člověk vyžadující v místnosti určitou míru osvětlení by mohl při kooperaci žaluzií a žárovek snadno docílit toho, že v případě intenzivního osvětlení zvnějšku budou žaluzie osvětlení plynule regulovat a večer naopak pomůže přisvítit LED osvětlení. Nebo že když si v mobilu nastavíte limit přijatých kalorií a plánovanou denní aktivitu, tak vám při vážení masa váha sama pošle do mobilu potřebné údaje, zatímco fitness náramek vás upozorní na to, že ten den máte ještě ujít aspoň kilometr. A osobní váha vám to každý den pořádně spočítá a nastaví, že fitness hodinky vás musí donutit k větší aktivitě tím, že vám budou dávat při delší nečinnosti elektrické šoky, zatímco kuchyňská váha znehodnotí všechno jídlo, které už jde přes limit vašeho denního příjmu kalorií.

Takových příkladů spolupráce, ať už kontrolované uživatelem nebo víceméně autonomní, najdeme milióny. Zavřeli jste před odchodem do práce okna a zatáhli závěsy, abyste neměli v bytě vedro, ale ono se ochladilo a začalo pršet? Jednoduše si na svém mobilu, který je k internetu věcí ve vašem bytě připojen, kliknete na „otevřít okna“, „roztáhnout závěsy“ a „aktivovat odpuzovač hmyzu“, načež se všechny příkazy bezodkladně vykonají.

Součásti internetu věcí tedy:

• Sbírají informace relevantní k roli v ekosystému (skrze vnější i vnitřní čidla, případně internet).
• Sdílejí tyto informace s ostatními součástmi ekosystému (v domácí síti, typicky přes wifi nebo bluetooth).
• Spolupracují s ostatními součástmi na vykonání nějakého příkazu, ať už defaultního nebo daného uživatelem.

Součástí může být cokoliv – nejprve samozřejmě věci, které už dnes na elektronice stojí, tedy televize, pračky, ledničky, LED žárovky, klimatizace,…, později i ostatní věc, například právě žaluzie/rolety/závěsy, skleničky a cokoliv dalšího.