Nintendo Wii U – konec japonského snu?

Nejnovější domácí konzole od Nintenda, Wii U, je v současné době nejzajímavější konzolí poslední generace. Brzdí ji však dvě nevýhody, které jsou z pohledu dnešních mainstreamových hráčů tak zásadní, že prodeji jde o stín předchozích úspěchů od Nintenda. Pokud vás ale nezajímá, jestli vaši konzoli vlastní 10 nebo 100 milionů lidí, Wii U vás dost dobře může nadchnout víc než konkurence.

Pokud si chcete o situaci Wii U přečíst něco blíže, skočte na poslední pasáž článku, jinak vás podrobnostmi nebudeme zdržovat a pouze se podíváme na to, co konzole umí a nabízí.

Nejprve však cena, která dá fakta o konzoli do lepších souvislostí - v bundlu se hrou (hrami) se Basic verze prodává za 6 000 Kč, zatímco premium verze se dá sehnat za 7 000 až 7 500 Kč, také v bundlu. Použitá basic edice s hrami i příslušenstvím se pohybuje už od hranice 4 000 Kč. Pokud kupujete použitou konzoli, dejte si pozor na to, zda je u ní Gamepad tablet, který se samostatně neprodává. Wii U je tak jen o něco málo dražší než předchozí generace konzolí a výrazně levnější než přímá konkurence PS4 a XONE. Bohužel, hry na Wii U jsou poměrně drahé a špatně se shánějí bazarové kusy, stejně tak si budete chtít asi koupit i různé příslušenství v čele s pohybovým ovladačem známým z Wii - konzole od Nintenda se dají pořídit levně, ale pokud jim propadnete, není problém za lákavé příslušenství dát výrazně víc než za samotnou konzoli.

Co tedy Wii U je a co nabízí?

Je toho hodně. Dostatečně výkonný hardware, inovativní ovladač, velmi zajímavá zpětná kompatibilita příslušenství i her a hlavně spousta vynikajících titulů zejména tradičních jmen. Pojďme ale postupně

Hardware

Wii U je malá elegantní krabička, kterou si můžete díky dokoupitelnému stojánku položit i vertikálně, ale mnohem praktičtější je klasické usazení kamsi pod televizi, nebo třeba na PC case, kam se v pohodě a bezpečně vejde (to když máte třeba Wii U připojené k monitoru a ne k televizi).

WIKI Wii U v bílé barvě znamneá basic verzi, premium je pak celá černá

Skvělý první dojem kazí to, že ke konzoli jsou hned 2 trafa – jedno ke konzoli a druhé nabíjí tabletový ovladač. Naopak samotný tablet zaujme hned na první pohled, ale o něm až níže.

Samotná konzole je vybavena čtečkou SD karet, čtveřicí USB portů, HDMI a komponentním vývodem, kterým lze poslat obraz i zvuk, nebo třeba pouze zvuk, což se hodí, když nechcete posílat zvuk do televize přes HDMI, ale rovnou do reproduktorů (snadno seženete redukci z komponentního kabelu na 3,5mm jack), nebo domácího kina. Nechybí ani konektor pro připojení sensor baru.

Dále je tu Bluetooth, WiFi a mechanika na optické disky, které jsou sice až podezřele podobné Blu-ray diskům, ale ty Wii U nepřehraje, takže tuhle konzoli si jako přehrávač rozhodně nepořizujte. Co se týká paměti, tak ta je skromná - základní edice má 8 GB vnitřní úložiště (z části zabrané systémem) a prémiová edice pak 32 GB prostoru, na který se vám toho taky moc nevejde. Paměť jde rozšířit jednak SD kartami (jen na savy) a hlavně externími disky, které buď musí mít vlastní napájení, nebo je musíte připojit Y kabelem do 2 USB portů zároveň, což je trochu otrava, ale s trochou snahy Wii U zvládne skoro každý externí disk.

A co komponenty zajišťující výkon? 2 GB rychlé paměti (pro hry dostupný jen gigabajt jeden), procesor od IBM a grafika od AMD - detaily jsou poněkud nicneříkající, takže zůstaňme u toho, že jde o konzoli výkonnější než je Playstation 3 a Xbox 360, ale zejména v dalších letech bude na své přímé konkurenty v podobě Playstationu 4 a Xboxu One ztrácet.

Uživatelské prostředí a tablet

Uživatelské prostředí Wii U je, mírně řečeno, infantilní. Navíc je poměrně pomalé, takže spouštění aplikací trvá dost dlouho, což platí i pro návrat z nich zpět do menu. Tragédie to ale rozhodně není, navíc má prostředí i pár světlých stránek - mezi ně patří třeba základní grid s aplikacemi a hrami, který poskytuje mnohem větší svobodu rozložení prvků než třeba oba poslední Playstationy. Velmi povedený je i digitální obchod Nintenda, ve kterém si můžete koupit nejnovější pecky, remastery a emulované hry z předcházejících herních konzolí od Nintenda, nebo třeba indie hry, kterým je Wii U poměrně otevřené.

Vše se ovládá pomocí gamepad tabletu a tím se dostáváme i k nejefektnějšímu prvku konzole. Gamepad by byl poměrně standardní, nepřekvapilo by nás jeho NFC, pohybové senzory, snad ani kamerka nad displejem… ale právě ten samotný displej je tím, co dělá z Wii U snadno zapamatovatelný kus hardwaru.

WIKI K gamepadu náleží i stylus, který se občas hodí

Ovladač je díky zhruba 6palcovému displeji opravdu velký, takže při hraní máte ruce trochu dál od sebe. Ne, není tak ergonomický jako třeba ovladač Xboxů, ale rozhodně to není ani žádná krize - tablet naštěstí není moc těžký (vlastně je až překvapivě lehký) a drobné nedokonalosti mu odpustíte díky velkému displeji uprostřed. Ten nenabízí žádnou super kvalitu, ať už do rozlišení, podsvícení, nebo použité technologie, ale po vzoru nintendovských handheldů je dotykový. Ovladače jsou chloubou Nintenda už po mnoho generací - ergonomický gamepad Gamecube, pohybový Remote u Wii a teď zkřížení handheldu s domácí konzolí. Možnosti tabletu ukázal už jeden z prvních velkých titulů, ZombiU, který na malém displeji zobrazuje mapu, inventář a obsahuje i další interaktivní funkce (skenování okolí, ke kterému lze využít analogy i pohybové ovládání).

Neméně zajímavou funkcí ovladače je i Off-TV Play, která funguje hlavně u her, které jinak moc displej tabletu nepotřebují - v tomto módu si konzole vystačí i bez TV/monitoru a hrát lze i pouze na tabletu. Chcete si třeba pustit nějakou plošinovku (Trine 2, Rayman…), nebo Mario Kart 8, ale nechce se vám vstávat z postele, tak jen vezmete do ruky tablet, spustíte s ním konzoli a rovnou hrajete. To samé lze samozřejmě aplikovat třeba na cestách, kde sice Wii U nenahradí handheld, ale může posloužit jako nouzovka.

Gamepad tablet je skvělý, chytlavý a nabízí i opravdu důležité funkce (Off-TV Play), ale rozhodně nejde o prvek, kvůli kterému by si člověk Wii U měl kupovat (ovládání je prostředek, nikoliv cíl), tak se pojďme podívat, kde že je to největší síla téhle konzole.

Nevyčerpatelná studnice herních klenotů a periferií

Dostáváme se k tomu, co je pro každou konzoli nejdůležitější. Zároveň jde také o pole, ve kterém je Nintendo tradičně nejsilnější, což naštěstí potvrzuje i Wii U. Dokonce bychom se nebáli říct, že Wii U je v oblasti her tak trochu overkill, hlavně pro hráče, kteří se k Nintendu vrací po dlouhé době (těch je hodně, protože hry ze systému NES a SNES jsou známé i u nás jako takzvané televizní "videohry na kazetky"), nebo ho zkouší poprvé (Nintendo 64, Gamecube ani Wii se u nás zas tak dobře nevedlo, český trh je extrémně nakloněn Xboxu a hlavně Playstationu).

Přesto je právě Wii U konzolí, která má nejvíce zásadních exkluzivních titulů (v porovnání s přímou konkurencí PS4 a XONE), které by měly každou konzoli prodávat - a opravdu, v loňském roce, kdy většina následujících her vyšla, šly prodeje Wii U rychle vzhůru (přesto však i s ročním náskokem v uvedení prodalo Nintendo jen asi polovinu toho co Sony se svým PS4).

Exkluzivní hry

Rok 2014, hlavně jeho druhá polovina, přinesl velkou úrodu exkluzivních Wii U her, to samé se dá očekávat od roku 2015, kdy můžeme čekat novou Zeldu a Xenoblade, nebo dost možná i nový Metroid, což jsou značky, které patří mezi největší legendy svých žánrů (RPG a FPS). Zpět ale ke hrám, které už vyšly a na které nemusíte čekat.

• Bayonetta 2 - prodává se ve výhodném balení s jedničkou. Podle mnohých jde o nejlepší hru loňského roku a jednu z vůbec nejlepších akčních hack and slash her všech dob (přirovnat ji lze k známé sérii Devil May Cry, ovšem Bayonetta je přinejmenším co do hratelnosti a stylu dál).

• ZombiU - hra demonstrující možnosti gamepadu Wii U, jinak velmi zajímavá a graficky vyspělá postapo zombie survival akce, ve které smrt znamená konec vaší postavy - hned se ale ujmete nové, která zabitím předchozího hráče (teď přeměněného na zombie) získá zpátky své vybavení. V ZombiU to není o tom, jestli zemřete, ale kdy se tak stane - hra se aktivně snaží vás zabít, což hře přidává na atmosféře víc než tma často přerušovaná jen vaší baterkou, která navíc láká okolní zombíky.

• Mario Kart 8 - naprosto zásadní titul, který vlastní asi polovina všech majitelů Wii U (ti ostatní se k nákupu zatím asi jen nedostali). Šílené arkádové závody se známými postavičkami, v čele s kníratým instalatérem, těží mimo jiné i z grafiky běžící v 60 snímcích za sekundu,což je u konzolí bohužel rarita - plynulost hry je diametrálně odlišná a vyšší framerate zážitku ze hry výrazně přispívá.

• Super Mario 3D World - neptejte se, jak to Nintendo dělá, ale Mario na milion způsobů nikdy nezklame. Nejlepší hrou pro Wii U je tak nové plnohodnotné dobrodružství slavného instalatéra. Pokud by vás zajímalo, o co že ve hře jde, tak se ani neptejte - ano, Bowser (legendární zlý želvák vystupující snad ve všech Mario hrách) zase neovládl svoje sklony k únosům a Mario musí vysvobozovat. A až vysvobodí, tak znova, ale teď už fakt v tom pravém hradu! Extrémně recyklovaná zápletka ničemu nevadí, protože Mario je hlavně o hratelnosti, ve které mu na poli plošinovek není rovno. Esence čiré zábavy, která je vždy důvěrně známá, ale stále překypující originalitou.

• Hyrule Warriors - akční hra z prostředí série Zelda a hratelností série Dynasty Warriors (oficiální spolupráce). Každá postava má svůj vlastní styl boje a nechybí ani RPG prvky a loot.

• Super Mario Smash Bros. Wii U - spolu s Mario Kart 8 a Bayonetta 2 (která se ale vůbec dobře neprodává, což je spodivem) asi nejzásadnější titul platformy. Akční až bojová hra nahlížená ze strany. Hlavní síla je v multiplayeru (i na jedné konzoli), který díky jednoduché hratelnosti (s dostatečnou hloubkou pro opravdové fanoušky a hráče) zaujme i širší spektrum hráčů, třeba celou rodinu sedící před televizí.

• Legend of Zelda: Wind Waker HD - je to možná trochu nefér, ale HD remake této hry opravdu nikde jinde nevyšel. Jeden z nejlepších dílů (což se dá říct ale o každém…) série se poprvé objevil na Gamecube a do budoucna byl důležitý i svou grafickou stylizací. Následující díl, Twilight Princess zvolil sice temnější nádech, ale už u dalšího (a dodnes nejnovějšího nehandheldového) dílu se roztomilá pohádková grafika vrátila. Jestliže vás tento HD remake zaujme, vězte, že si můžete koupit Wii verze Twilight Princess i Skyward Sword a na Wii U si je v pohodě zahrát, takže dokud nevyjde první Wii U exkluzivní Zelda (už letos), tak máte rozhodně co hrát.

• Monster Hunter 3 Ultimate - rozšířená edice hry z Wii sice vyšla i na Nintendo 3DS, ale to není na škodu. Právě naopak, tato dobrodružná bojová hra s obtížným soubojovým systéme a takřka nekonečnou hratelností totiž disponuje velmi zajímavou funkcí, kdy hry na 3DS a Wii U jsou zcela totožné, takže můžete hrát na obou zařízení naráz, ať už ve smyslu doma hraju na Wii U a na cestách pokračuju se stejnými savy na 3DS, nebo v multiplayeru, kdy hráči na Wii U a 3DS mohou hrát spolu.

Toto je pouze zlomek exkluzivních her pro Wii U - vůbec jsme například neuváděli párty hry a různé fit hříčky, nebo méně známé značky oblíbené hlavně v Japonsku. Jsou to ale právě výše zmíněné hry, kvůli kterým si dnes asi Wii U hráč pořídí. Rok 2015 navíc slibuje stejně kvalitní tituly jako rok 2014.

Příkladná zpětná kompatibilita

Začneme hardwarovou kompatibilitou, která je více než potěšující - ovladače pro Wii? Bez problémů (Remote i Remote Plus, sensor bary, klasické gamepady). Gamecube? I legendární ovladač pro tuto konzoli si můžete k Wii U připojit, ovšem budete potřebovat redukci. Největší radost z této kompatibilita tak budou mít hlavně majitelé Nintenda Wii, kteří mohou svou sbírku doslova vybrakovat.

To platí i u her - disky s hrami pro Wii jsou s Wii U kompatibilní. Vložíte disk a hrajete (budete potřebovat ovladač z Wii). S hrami pro starší konzole už je to složitější, i když i tady by se konkurence mohla inspirovat. Vše je řešeno přes digitální distribuci (eshop přímo v konzoli), kde si můžete staré hry pořídit, nejčastěji za stovku až dvě. To není málo, ale kdo by odolal koupi Duck Huntu, když jsme na střílení kachen světelnou pistolí vyrostli? Nebo Super Mario Bros. pro NES, který jsme všichni hráli na téže konzoli? Galaga, první díly Zeldy, Metroid, Mega Man… Celkem je pro tyto staré konzole v eshopu Wii U asi 150 her, pro Wii U a Wii pak dalších 89.  Všechny k okamžitému zakoupení a zahrání - většina navíc funguje v Off-TV módu, takže ani nemusíte pouštět televizi.

Trocha historie

Nintendo bylo už od osmdesátých let leaderem v oblasti videoherní zábavy. Systémy jako NES a poté i SNES patří k legendám. To samé se dá říct o konzoli Nintendo 64, která byla přímým konkurentem prvního Playstationu, který ovšem po technické stránce doslova válcovala – přesto se Nintenda prodala pouze třetina (i tak hezkých 30 milionů kusů). V další generaci reprezentované Playstationem 2 a Nintendo Gamecube byl rozdíl opět markantní, kdy Nintendo Gamecube prodalo jen asi 20 milionů kusů a PS2 těžko uvěřitelných 150 milionů. Důvodem bylo zejména to, že Gamecube prohrála v boji o „běžného hráče“, který si chce kromě titulů od Nintenda a jeho nejbližších partnerů zahrát i multiplatformní hry, jejichž expozice v herních magazínech a na internetu je mnohonásobně vyšší.

Gamecube bylo prvním systéme, který se musel s takovými problémy potýkat – ne že by multiplatformní tituly na Gamecube nevycházely, ale kvůli omezené kapacitě médií pro externí studia byly hry často osekané a nekonkurenceschopné, ačkoliv hardware sám o sobě ještě Nintendo „neošidilo“ a konzole by s multiplatformními tituly rozhodně neměla jinak problémy.

WIKI Gamecube

A to už jsme u předchozí generace konzolí, kterou Nintendo dlouho drtivě (a nakonec jen těsně) ovládalo. A to s konzolí Wii, která byla proti konkurenci nevýkonná, ale díky svému revolučnímu pohybovému ovládání uhranula všechny – od kovaných hráčů, přes fanoušky Nintenda, až po segment příležitostných hráčů a domácností. Výsledkem bylo 100 milionů prodaných kusů a obrovský úspěch, kterým si však Nintendo zavařilo. Postupně totiž Wii získalo nálepku konzole, na kterou po prvních měsících nadšení z pohybového ovládání jen ležel prach. Důvodem bylo, že Wii nezvládalo multiplatformní tituly v dostatečně efektní kvalitě a že si ho kupovali i lidé, kteří vlastně ani moc hraní neholdují. Po vyždímání Wii do poslední kapky uvedlo Nintendo přímého nástupce, Wii U, který je zdaleka nejuniverzálnější konzolí dnešní doby, výhodnou koupí i prodejním neúspěchem.

Proč se Wii U nedaří?

Důvod je prostý, casual hráči už nakoupili Wii a nic víc nepotřebují, tradiční hráči jsou pevně chyceni někde mezi předcházející generací reprezentovanou PS3 a Xboxem 360 a novou generací s PS4 a XONE. Ačkoliv je Wii U první konzolí osmé generace (PS4 a XONE), výkonnostně spíš odpovídá generaci sedmé (PS3 a X360). V současné době to stačí, multiplatformní tituly vycházejí na předchozí i současnou generaci, takže není problém dělat verze ani pro Wii U, ale do budoucna se dá očekávat, že Wii U se dostane do podobně nevděčné situace jako Wii i Gamecube.

Druhým důvodem je právě pověst Nintenda, kterou vybudovalo hlavně Wii, jako konzole pro rodiny a casual hráče – i tyto skupiny sice konzole kupují, ale v herním světě nejsou vůbec slyšet. A Wii U už je od začátku pasován právě do role „alternativní“ konzole, která nemá ambice a výkon konkurovat PS4 a XONE, ale nějakým zajímavým ovládáním se snaží lidi nadchnout a přesvědčit ke koupi. Vidět ale Wii U jenom takto by znamenalo zavrhnout velmi zajímavou konzoli, která může nabídnout mnohonásobně víc zábavy než v současnosti její konkurenti.