Čtvrteční recenze (#7): World of Warships

Otevřená beta u online/multiplayer hry je podle nás jen alibistický ostrý start, takže není divu, že na nejočekávanější free-to-play záležitost jsme se vrhli hned po jejím vstupu do otevřeného testování. Zahrát si ji může každý, utrácet v ní taky můžete, tak jaképak copak. Napravili si vývojáři reputaci po nepodařeném World of Warplanes, nebo jde o hřebíček do rakve pro studio, které mělo prostě jednou štěstí?

Přečtěte si i náš návod na World of Warships (pro začátečníky)

Válečné lodě první poloviny 20. století jsou trochu jiné kafe než tanky a letadla z podobného období. Kolosy střílející na mnoho kilometrů se prostě do tradičního herního modelu arkádových válečných simulátorů od studia Wargaming nehodí. Nebo snad ano?

Další ze série recenzí najdete ZDE

Pomalejší a větší, ale…

Tankové i letecké souboje v realitě i hrách od Wargamingu netrpí zásadními rozdíly. Realita jednoduše (zjednodušeně a částečně) odpovídá tomu, co hráči chtějí – poměrně rychlá týmová akce na střední vzdálenost je atraktivní i dostatečně uvěřitelná. U lodí však musí nastoupit větší kompromisy, které jsou nejviditelnější u podání vzdáleností.

Jednoduše – vzdálenosti a rychlosti jsou ve World of Warships zcela odtržené od reality, kdy vzdálenosti jsou uzpůsobeny tomu, aby odpovídaly dostřelu děl. Vezměme si loď, která má dostřelit 20 kilometrů a pluje rychlostí 30 uzlů (velmi zjednodušeně 60 km/h) – to znamená, že 20 kilometrů by měla zvládnout urazit za nějakých 20 minut, což zde neplatí, protože 20 kilometrů loď urazí mnohem rychleji. A oněch 20 kilometrů samozřejmě neodpovídá ani vizuálně – mapa a vzdálenosti jsou zde extrémně komprimované.

Největší rozdíl oproti ostatním hrám ze série (World of Tanks a World of Warships) tak není ani tak velikost a pomalost, ale nemotornost – otočit loď a následně i její děla je hlavně u těch větších problém. Manévrování na nevelkých mapách tak obnáší neustálou pozornost hráče a schopnost předvídat. Pokud například s velkou bitevní lodí útočíte boční salvou na nepřítele a chcete se otočit o 180 stupňů a pokračovat v útocích, musíte se včas začít otáčet a už po poslední salvě z jednoho boku začít přetáčet děla tak, aby po obrátce opět mohla střílet – a otočení velkých děl trvá několik desítek vteřin. Navíc, velká děla se přibíjejí také několik desítek vteřin, takže pokud nechcete jen bezcílně jezdit po mapě, musíte dobře plánovat. To platí dvojnásob pro letadlové lodě, které jsou v přesunech a manévrech ještě mnohem neohrabanější.

Trochu jiné je to s menšími loděmi, křižníky a zejména torpédoborci. Tyto lodě už dokáží docela obstojně kličkovat a využívat taktické manévry, které už trochu připomínají akčnější pojetí starších her od Wargamingu. Zejména mrštné torpédoborce mohou úspěšně kličkovat i na vzdálenost, ze které mohou nepřítele potopit díky svým torpédům.

Grindování po tierech

Lodě, středobod celé hry, jsou rozděleny podle 3 kritérií – národ, typ a tier. Národy jsou zatím v podstatě jenom 2, Američané a Japonci. Typy jsou a budou 4 – letadlovky, bitevní lodě, křižníky a torpédoborce. Každý národ má pak vlastní strom pro všechny 4 typy lodí, které jsou rozděleny ještě do Tierů, jakýchsi stupňů. Křižník na Tieru 1 je poměrně slabý a na přestup na vyšší Tier jsou potřeba zkušenosti (získané v bitvách) a peníze (získané v bitvách). Po vyzkoumání lodě na vyšším Tieru si ji koupíte, což znamená, že jste se ve hře posunuli dál. Vrcholem je Tier 10, kde najdete ta nejlepší plavidla z období druhé světové války. Ikonou je zatím hlavně japonská bitevní loď Yamato, nebo americké letadlové lodě třídy Essex nebo Midway.

Cesta po Tierech vzhůru je zde prostě předpokládána, ale aby hráč dokázal neustále stoupat, musí buď absolvovat hodně velké množství bitev (čím úspěšnější jsou, tím jich samozřejmě může být méně), nebo jen velké množství bitev a nákup premium účtu, který o polovinu zvyšuje získané zkušenosti i kredity (základní měna). Měsíční Premium Account stojí necelé tři stovky, roční pak asi 2 200 Kč.

Základem hry je tedy neustálé opakování bojů – pokud zrovna máte loď, se kterou vám to jde a se kterou vás to baví, v zásadě nemáte žádný problém, ale dříve nebo později se vám stane, že narazíte na ne zcela ideální loď. Navíc přestupy mezi Tiery jsou docela bolestivé, kdy od maximálně vylepšené lodě na nižším Tieru přestupujete sice na celkově silnější, ale zato osekanou loď na Tearu vyšším. Měl váš předchozí křižník torpéda a tahle taktická možnost vás začala bavit? Ten další místo toho může mít silnou protiletadlovou obranu, nebo třeba víc děl.

Překážkou v nerušeném a svižném expení a stoupaní po Tierech jsou pak ještě spoluhráči – když narazíte na špatný Team, neuděláte vůbec nic – a také monotónnost hry. Herní módy se v drtivé většině případů zvrhnou v team deathmatch, byť když dojde na taktické boje o základny, jde zážitek ze hry rapidně nahoru. Stejně tak mapy vám brzy zevšední, až na jedno neotřelé bojiště (dva větší ostrovy oddělené úzkým průlivem) jde o více či méně otevřené moře s mnoha ostrůvky uprostřed.

Bitvám neprospívá ani to, že se na bojišti potkávají jen lodě dvou národů. Silně chybí Britové a Němci, ale i ostatní státy budou vítaným oživením, tedy až přijdou. Právě nedostatek obsahu jsme ale ochotni v betaverzi ještě odpustit. U World of Tanks například tvůrci pracují i na československých tancích, takže nemáme strach, že by se v této oblasti hra zasekla a nepřinášela víc a víc lodí i map.

Technické zpracování

Hra je v zásadě velmi nenáročná a v pohodě si ji zahrajete i na novějších kancelářských počítačích. Na maximální nastavení je pak grafika poměrně atraktivní a hlavně modely lodí dokážou vykouzlit úsměv na tváři a v některých případech i uctivé mrazení v zádech. Přeci jenom to jsou tisíce a desetitisíce tun oceli křižující moře a střílející obřími děly na desítky kilometrů… úžas je na místě.

U free-to-play onlinovek pro masy, což je kategorie, do níž hry od Wargamingu spadají, se nedá očekávat nějaká next-gen grafika, ale pokud nejste vyloženě závislí na vizuálních orgiích, hra vás nejspíše nezklame.

Kolem a kolem, World of Warships značí, že Wargaming je zpátky v boji o srdce hráčů, která jsou po fiasku s World of Wawplanes nakloněna spíše konkurenci v podobě War Thunderu. WoWs je prostě skvělá hra, která se povedla, byť není ani nejkrásnější, ani nejrealističtější, ani nejpřívětivější k neplatícímu hráči.

HODNOCENÍ: 8,5/10